kde se berou, jaké existují a k čemu vlastně jsou
Marker, bridge, označovač… to všechno jsou způsoby (a našli bychom určitě i další), kterými bychom mohli nazvat jakýsi smluvený signál mezi námi a psem. V dnešní době jde o hojně využívanou pomůcku při výcviku nejen psů, ale v podstatě jakýchkoliv zvířat. Tento nejčastěji zvukový signál říká zvířeti informaci o jeho aktuálně prováděném chování. Signálem však může být cokoliv – zvuk klikru, slovo, gesto, ale třeba i dotyk. Jaký význam tomuto signálu dáme je jen na nás – můžeme ve zvířeti vyvolat pocit radosti a euforie, klidu, ale i strachu, úzkosti a stresu. S markery to totiž není zdaleka tak jednoduché, jako by se mohlo zdát.
Kde se vlastně berou?
Pes je v našem světě tak trochu cizincem, takový návštěvník lidské civilizace z kosmu. Snaží se s námi žít, sdílet náš denní režim i životní styl, ale dost věcí mu to komplikuje. Jeho potřeby jsou jiné, jeho metabolismus je jiný, jeho komunikační strategie jsou dost odlišné od těch našich. Aby se psům podařilo alespoň trošku smáznout ten propastný rozdíl, vytvořili si vlastní strategii – pozorují. Sledují svět okolo sebe, naslouchají a vnímají ho všemi smysly. Hledají v něm zákonitosti, věci, které se pravidelně opakují. S námi dělají v podstatě to samé – pozorují a snaží se na základě těchto pozorování vyvodit to, co přijde… a jsou v tom sakra dobří. Proto jsou velmi snadno schopni odhalit vazbu mezi slovním markerem a jídlem. Stačí jim k tomu zpravidla několik málo opakování.
Musím je používat?
Zkuste si například vzpomenout, co udělá váš pes v případě, že otevřete ledničku. Už jen ten samotný zvuk dveří mu říká „pokaždé, když jsem v minulosti tento zvuk slyšel, do místnosti přišlo jídlo. Někdy bylo pro mě, někdy ne, ale za zkoušku to stojí.“ Následně vstane a jde se podívat, jestli by z toho náhodou něco nekáplo. Reakce vyvolaná na základě předchozí zkušenosti. Stejně tak psi, kteří bydlí v bytě, slyší za den projít po chodbě desítky lidí, ale až když se blíží domů jejich majitel, pes to bezpečně ví a vystřelí z pelechu ke dveřím ještě dřív, než uslyší klíč v zámku. Ten specifický zvuk kroků a cinkání konkrétních klíčů mu dává jasný signál: páneček je doma. Nám tyto zvuky zní stejně, jelikož se na ně nesoustředíme. Oni ale vnímají i ty nejmenší rozdíly, aby mohli předpovídat. Je to zkrátka vypozorování toho, že určitá událost má za následek jinou událost, a tyto vazby se neustále opakují v čase vždy se stejným scénářem. Stejná příčina znamená vždy stejný důsledek. Kroky na chodbě – konec samoty a procházka, vrznutí ledničky – potenciál na získání jídla atd. Ohledně otázky, zda tedy markery musíte používat je to asi tak: nemusíte, ale už je pravděpodobně stejně používáte. A mnoho z nich, aniž byste to věděli. Učení je zkrátka proces, který probíhá,x ať chceme nebo nechceme. Ať už jej máme pod kontrolou a vedeme ho my, nebo probíhá samovolně na principu pozorování zákonitostí v prostředí, děje se stále. A ne jen u psů, ale napříč celou živočišnou říší.
Jak je využít v náš prospěch
Stejně tak, jako nám tato schopnost psího učení může při tréninku pomáhat, může nám i pěkně zavařit. Pokud pes vypozoruje pravidelně se opakující podnět, který mu vždy přináší něco nepříjemného, naučí se reagovat útěkem úplně stejně, jako se naučí po kliknutí klikru očekávat pamlsek. Většina dnešních majitelů už objevila kouzlo klikru – zázračné krabičky, která sama o sobě nic zvláštního kromě klapavéhu zvuku neumí. Při správném použití je však skvělou pomůckou a stačí vlastně docela málo – vytvořit ve psím mozku to spojení. Pochopení, že kliknutí klikru znamená, že odměna je na cestě. Při výcviku pak klikrem označujeme požadované chování a následně odměňujeme. Neplatí tedy poměrně rozšířený mýtus, že klik sám o sobě nahrazuje odměnu. Kliknutím dáváme psovi pouze zpětnou vazbu – říkáme mu, že to, co právě teď v okamžiku kliknutí udělal, bylo správně a bude za to odměněn. Úplně stejně místo klikru bude fungovat označení píšťalkou nebo slovem. A úplně stejně také bude fungovat například gesto. Abychom mohli tento systém používat při výcviku, postačí nám pouze několikrát psa odměnit bezprostředně poté, co zazní námi zvolený signál (tedy například to zmíněné kliknutí klikru). Většině psů stačí cca 5 – 10 opakování, než si vazbu spolehlivě vytvoří. Říkáte si „super, to je fakt rychlý“. Jo, je. Bohužel ale stejně rychlý proces učení probíhá u markerů, které se nám do života zas až tak nehodí. Ba co víc – čím silnější emoci podnět vyvolá, tím rychleji vůči němu začne být pes senzibilní a očekávat následek. Ne, že byste se tomu mohli v běžném životě úplně vyhnout, ale je dobré o tom vědět.
Jaké jsou typy markerů
Kromě toho, že markerem může být v zásadě cokoliv, co indikuje příchod stále stejné reakce, je ještě důležité si říct, že i takovým markerem můžu v rámci tréninku sdělovat různé informace. Pro každou takovou informaci je pak potřeba mít marker jiný, aby mu pes dobře rozuměl, dokázal je od sebe odlišit a věděl, jak bude proces po zaznění markeru pokračovat.
- Terminant bridge – Nejčastější způsob použití markeru. V češtině často můžete slyšet také pojem „ukončovací marker“. Říká zvířeti, že to, co právě udělalo, udělalo správně. Chování je tím pádem splněné, ukončené a bude následovat odměna. Zvíře tedy samovolně po ukončovacím markeru může opustit případnou zaujatou pozici a jít si pro odměnu. Jako terminant bridge je vhodné zvolit krátký výrazný impulz. Často se využívá již zmíněný klikr, nebo krátká jednoslabičná a výrazná slova, jako například „jo“, „yes“, „teď“, „ok“ atd. Jelikož chování pomocí markeru tvarujeme a ze začátku může jít o pouhé náznaky požadovaného chování, jako například pohled správným směrem nebo naznačení pohybu, není vhodné jako terminant bridge používat dlouhá slova. Než dořeknete větu „ták je šikovný“, pes většinou udělá několik dalších pohybů a ve výsledku neví, za co konkrétně odměnu dostal. Dělá mu to v učení zmatek a celý proces je pomalejší. Terminant bridge tedy zvířeti říká „Teď přesně v tuto chvíli jsi udělal správnou věc, už nemusíš v chování dál pokračovat, odměna je na cestě“.
- Keep going bride – dříve, či později (spíš dříve) během učení narazíte na problém: jak to udělat, když učím psa výdrž v nějaké pozici? Chci psa ujistit v tom, že to, co dělá, dělá dobře, ale terminant bridge se nám tu nehodí. Tím bychom psovi dali informaci, že může chování ukončit. Zároveň ale aby se nám podařilo vytvořit větší a větší výdrž v pozici, potřebujeme psovi dát nějakou zpětnou vazbu, podpořit ho v chování. Například při učení odložení – sem tam se k psovi vrátíte, prokrmíte a zase se vzdálíte – prostě ho jen ujistíte o tom, že si vede skvěle. Stejně tak například při učení chůze u nohy – ze začátku určitě nebudete po psovi chtít, aby ušel několik desítek metrů jen na základě prvotního povelu. Vzdálenost budete postupně prodlužovat a sem tam psa utvrdíte odměnou i během chůze. Zde tedy nejde o statickou pozici, ale přesto chceme, aby pes prováděl chování v delším časovém úseku. Pro tyto případy se nám skvěle hodí tzv. keep going bridge. Říká psovi „To, co děláš, děláš správně, pokračuj v tom dál“. Keep going bridge nemusí být nijak extrémně krátký, neoznačujete jím už nabízené chování, které může trvat jen krátký čas. Možná slova, která vám mohou fungovat jako keep going bridge jsou „dobře“ ,“super“, „pěkný“… dost možná tento typ markeru používáte a ani o tom nevíte.
- No reward marker – stejně tak, jako můžeme psa naučit, že mu označujeme pomocí markeru požadované chování, tak je možnost označovat i nežádoucí chování. No reward marker se hodí využít spíše při tréninku, než v běžném životě – nejedná se o klasický zákazový povel. Ten většinou neumíme říct bez emocí a předáváme pomocí něj zvířeti informaci spíše o nás, že nám se něco nelíbí. No reward markerem ale dáváme psovi informaci o něm samotném – v rámci tréninku se zkrátka nevydal dobrým směrem. Jak už název sám napovídá, nenásleduje po něm žádná odměna. Psem by však neměl být chápán jako trest, ale spíše jako další komunikační prvek, který mu zkrátka říká, že tudy cesta nevede. Asi jako když hrajete schovávací hru přihořívá… přihořívá… hoří a od kamaráda se vám dostane informace „samá voda“. Tahle informace vás nezdeprimuje, nepřestanete hledat, jen víte, že hledáním tímto směrem už nemá smysl ztácet čas ani energii. Otočíte se a jdete to zkusit jinam. Takto podobně by měl fungovat no reward marker. Říká psovi „chování, které děláš není to, co chci, takže nebude generovat žádnou odměnu. Zkus něco jiného“. Často užívaná slova pro no reward marker jsou „ne“, „e-e“, „ups“ atd. Zde je na místě říct, že je primárně vhodné trénink nastavit tak, aby byl pes úspěšný a vy no reward marker nebudete skoro vůbec potřebovat. Rozhodně není vhodné ho používat příliš často, to by mohlo psa frustrovat. Navíc existují jedinci s velmi nízkým sebevědomím, pro které je využití tohoto typu markeru vyloženě na škodu.
- Calming marker – zatímco klasický terminant bridge, nebo i keep going bridge spíše zvyšují energetiku tréninku a motivují zvíře k dalším výkonům a opakovanému nabízení chování, calming marker funguje opačně. Říká psovi „Je super, že neděláš nic, pokračuj v tom“. Má za účel zvíře uklidnit a zrelaxovat. Celý systém takového tréninku se výrazně liší od klasického markeru – potřebujeme snížit energii, relaxovat, takže nevyužíváme házení pamlsků, ani hračky, psa krmíme pamlsky nízké hodnoty a samotný marker se snažíme vyslovit pokud možno co nejklidněji. Často používaná slova pro calming marker jsou „hodný“, „dobře“, „klid“…. Všeobecně i váš projev by měl při tomto typu učení klidu být co nejvíce realaxovaný – pes totiž většinou zrcadlí svého majitele a tím pádem těžko bude nabízet klidné chování poskakujícímu šílenci, který okolo sebe metá pamlsky. Calming markerem se podrobněji budeme zabývat v rámci našeho on – line kurzu keep calm, který spustíme už v druhý týden v dubnu.
Nejčastější chyby v souvislosti s markery
- Pes nemá jasno v tom, co vlastně je tím markerem – psi jsou, jak už jsme zmiňovali výše, skvělí pozorovatelé – naše gesta jim říkají mnohem víc než naše slova. Proto se poměrně často děje, že se pes mylně domnívá, že oním markerem je například šáhnutí do pamlskovníku. Vyvarovat se tomuto zmatení dá poměrně snadno, ale chce to dost sebedisciplíny. Potřebujete vždy nejdříve vyřknout marker a teprve poté pohnout rukou, která bude odměňovat. Psi, kteří chybně považují gesto pohybu ruky s pamlskem za marker, mají tendenci neustále vám sledovat ruce – logicky aby jim ten marker neuniknul. Vždy se tedy vyplatí dát si na to pozor a pohnout rukou až teprve po vyřknutí markeru nebo kliknutí klikrem.
- Pes nedostane odměnu v případě, že se takzvaně „ukliknete“ – tohle se stává všem, i těm nejlepším – myslíte si, že pes už už udělá nějaké chování, ale on si to na poslední chvíli rozmyslí. Než tuhle informaci zpracuje váš mozek, ruka už vykoná své a klikne. I v případě, že označíte markerem něco, co jste nechtěli, dáte marker brzo, nebo naopak pozdě a potvrdíte něco, co vůbec nechcete, aby pes dělal. Ve všech těchto případech by pes měl dostat odměnu. Nejlépe malou, nezajímavou ale přece jen nějakou ano. Pokud byste psa učili, že marker ne vždy znamená odměnu, tak by přestal časem věřit té předem smluvené dohodě (marker = jídlo). Postupem by hodnota markeru v jeho očích mohla vymyzet a celý systém by nefungoval tak dobře. Ideální stav je, když se vám to „ukliknutí“ bude stávat pokud možno co nejméně.
- Příliš časté používání no reward markeru – jak už bylo zmíněno výše, účelem je nastavit trénink tak, aby byl pes přibližně z 90 % úspěšný. Zbylých 10 % mohou tvořit pokusy, kdy takzvaně testujete, jak dobře a zda vůbec pes chápe, o co v konkrétním tréninku jde. Tento poměr se samozřejmě liší pes od psa a pokročilosti tréninku – někteří zkrátka snesou větší míru neúspěchu než jiní. Přesto ale korekce by měly vždy být spíše výjimečné. Pokud by jich bylo mnoho, pes může být frustrovaný a demotivovaný.
- Načasování markeru, hlavně toho ukončovacího (terminant bridge), je zásadní. Často bývá vyřčen příliš brzo, nebo naopak pozdě a psovi tedy označujeme jiné chování, než máme v úmyslu. Způsobit to může dvě věci – naučíte zvíře něco, co jste vůbec nechtěli, nebo bude pes frustrovaný, protože nechápe, o co ve cvičení jde, když bylo v každém pokusu označeno jiné chování. U keep going bridge už není tak striktně nutné říkat marker přesně v určitou chvíli. U calming markeru se vyplatí marker říkat konzistentně v pravidelných intervalech jako neustálé utvrzování klidného stavu.
- Trénink s markery, kdy pes sám iniciativně nabízí chování, je psychicky velmi náročná aktivita. Proto je vhodné trénink dělat krátký a prokládat ho relaxačními technikami – odhozením pamlsku nebo pocvičením několika oblíbených cviků, které pes bezpečně zná z minula a dělá rád. Pokud pes začne jevit známky frustrace, je na čase trénink ukončit. Není potřeba se nějak bičovat za to, že jste psa trošku přetáhli a trénink neskončil tak, jak jste si představovali. Berte to ale jako informaci do budoucna a reflektujte tuto skutečnost v dalších trénincích. Vždy chceme ideálně skončit v tom nejlepším, když je pes ještě dostatečně motivovaný a rád by pracoval dál.
Na závěr k markerům – doufám, že jsem vám v tom neudělala ještě větší zmatek. Samozřejmě není nutné všechny výše zmíněné markery používat. Nemusíte vlastně tento systém používat vůbec, ale jak jsem psala na začátku – psi si markery sami přirozeně hledají, tak proč toho nevyužít v náš prospěch? Snažte se na to koukat jako na takovou jednoduchou řeč mezi vámi a vaším psem. Je to zkrátka prostředek, jak se se psem efektivně dorozumět a dát mu zpětnou vazbu. Je to vlastně svým způsobem možnost, jak mluvit se zvířaty tak, abychom si vzájemně rozuměli. Je to naše vzájemná dohoda, na kterou přistoupila jak lidská tak zvířecí část týmu.
Markery plní funkci takového tlumočníka – z našeho jazyka do jejich a z jejich do našeho. Zdálo by se, že pouze my přenášíme informace – říkáme povely, markerem označujeme a nakonec odměňujeme. Ale pes má v tomto systému možnost odejít dělat něco jiného, má možnost říct, že nerozumí co se po něm chce. Tím, že vyžaduje další spolupráci, opakovaně nabízí označované a odměňované chování a dělá to stále dokola dokud lekci neukončíte – tím zase naopak on přenáší informaci směrem k nám. Mít možnost vzájemně se dorozumět a komunikovat a nevyužít ji by byla určitě škoda. Markery lze používat různě – můžete klidně využívat jen jeden, případně můžete svým markerem říkat psovi jinou informaci, než jak bylo popsáno u jednotlivých typů výše. To je jen na vás. Jediné důležité – aby vám to dobře fungovalo, měly by být podmínky vždy stejné. Vždy byste tedy svým markerem měli říkat stejnou informaci.